Sraz na Vlašce v pátek v pět!

Směr letošní Tour je zřejmě znám – rekapitulace šifrované mailové smrště k tomuto tématu:

Lofi Tuna Vojtylo:

„Panove jenom v kratkosti. Plati tedy pro letosni 15 rocnik „aneb Vzdechy tahnout na Trebon a snad i dal“. Jenom kvuli studijnimu materialu cesty. Jinak vsechny dotazy a priblble otazky co, kde, jak proc,………..ciha na koho,kdo…….kam,ne,jo ……… smerujte na Pani v satku a nebo Artabana. Doufam ze letos mi tam zase nebude nekdo brecet!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!“

Olaf Jarmil Matesson:

„Velmi dobre TY…Lofi Tuna Vojtylo… Navrhuji navrh okolo Trebone pasou se kozlove zachovat a podporit…minimalne smer je dobry…radius muze byt menen operativne dle situace…a kdyz uz budem okolo Trebone, mely bychom si symbolicky dat cestu kolem Sveta (v trebonskem podani by to mohlo zabrat tak dve hodinky…). Lofi Tuna..prisnost musi byt…Artaban a Pani v satku na to dohlidnou…kdo bude brecet ci remcat, zustane na dne Sveta…“

Kulturní program by Pekko Vlastnímil Somersson:

„Jelikoz patecni trasa muze vest treba pres Nalzovice, Pricovy (tam mohou skoncit na Keksech ti nejmene odolni jedinci), pres Prcice az do Tabora, tak bych se nedostatku akci nebal:)“

Jedno je jasné – Kulínský vyjížďku stihne a Pán prstenů nás dojede!

Začalo to srazem u Lukáše, po malých opravách hurá na Žebrák. První test mopedů byl kopec na Hradec. Všichni prošli, já se zdržel s focením v zatáčce smrti, kde lesník s vozem Tatra 815 málem opustil vozovku, což na mopedu mu nehrozilo. Tradiční doplnění tekutin a občerstvení v Hostomicích na benzíně + ještě doplnění návleků (byla kosa) a hurá dále k Žebráku.

Oprava silnice pod mostem směrem na Žebrák není pro moped žádná překážka. Většina krotitelů využila padáčků na přenesení strojů a jelo se dál (sjet se to nedalo).

Konečně na místě. Doplnění tekutin a pochutin, náhradních dílů a START. Po startu se vracíme zpět na náměstí, kde ty nejzkušenější (Lesník, Lukáš, Lašťák) opravují Lukášův moped. Po opravě se vydáváme za cca 550+kusovým pelotonem mopedů. Hned za Žebrákem je každé odpočívadlo obsazené opravujícím mopedistou. Jedeme jinudy a dojíždíme hlavní pole v Koněprusích. Vidět pohromadě tolik mopedů stojí za to. Ještě pokračujeme ke Karlštejnu, zde se otáčíme a vracíme se zpět. Na zpáteční cestě zase ty nejšikovnější mohou předvést co dovedou (Lukáš, Lesník,Lašťák). Kovářskýmu pomohli rozjet zadřený nebo přidřený motor. Mně se podařilo utrhnout lanko od řazení, bez opravy jsem dojel, ale zpocenej jak dveře od chléva. Vyjížďku jsme zakončili ve Staré Huti na Rafandě.

Kurňa to to bylo dobrý……

Abych to tak shrnul… Letošním slavnostem se z mopedářského pohledu nedalo až tak moc vytknout – účast mopedů byla více než hojná – avšak stejně tak nelze mluvit o žádném výrazném nosném příběhu této tradiční akce (dalo by se hovořit o tendenci k umírněnému křídlu mopedářské obce). Za zmínku snad stojí jen mimořádná vsuvka z oblasti freestyle motokrosu či přesněji improvizovaného stunt-ridingu v podání navrátivšího se Listra – z odstupu několika strojů za zmíněným jezdcem bych tento moment popsal následovně…

Popis bych si dovolil uvéct mou poznámkou směrem k Listrovi: „Zdá se mi, že máš přední kolo nějak moc zaražený do předního blatníku…“ a Listrova odpověď „To je dobrý… mám tam asi nějak vyjeb…ý to uložení“. Vlastní akce se pak odehrála ve chvíli, kdy početný průvod spanilé jízdy projížděl kolem bývalé oblíbené pivnice „Kuklík“ (nyní zubní ordinace)… Můj poklidný pohled na šinoucí se hejno mopedů zrázu přerušilo cosi mimořádného a málo vídaného – z hejna mopedů se nebývalou energiíí vysokým dopředným saltem vymrštil Listrův moped a se svým překvapeným jezdcem nemilosrdně praštil o zem! Ještěže měl helmu – bohužel si jí ale opomenul před jízdou zapnout, což se mu, nebýt jeho extrémně tvrdé hlavy, mohlo stát osudným… Po krátké resuscitaci tak byl na nohou a zanedlouho i na operativně narychlo zapůjčeném mopedu – vše tedy nakonec dobře dopadlo.

Toť krátká reportáž májová…

Na vědomost se dává, že letošní velká Tour se uskuteční od pátku 1. července. Startovní výstřel zazní někdy v odpoledních hodinách, přesný čas ještě dohodneme. Slabší kusy mohou skončit už během víkendu, silnější si vezmou v pondělí dovolenou a mohou pokračovat až do sváteční středy… Směr výjezdu zatím určen není, klidně do návštěvní knihy pište svoje návrhy.

To tam ale už máme krásně – leč poslední Halounská vyjížďka byla ještě chladná…a lehce destrukčního charakteru.

Plzeňské výtečné kvality, avšak neúprosný blátivý a místy zmrzlý terén lesní tišinou proměnil nablýskané stroje v blátivé koule nepěkného vzhledu.

Zavěrečný voznický hřebíček do víka pak přineslo nevládnuté „wheelee“ při odjezdu z místního hostince za podpory burcujícho davu vesničanů…au to to bolelo…nebýt bytelné vepřovice, následky mohly byt kruté…byla z toho jen zlomená sedlovka a mírně natlučený bůček…

Toť krátká reportáž Halounská…