Milí přátelé ve stroji, Krotitelé dechů,

Z hloubi e-mailové schráně se mi podařilo po pár letech vyhrabat e-mail od pana Kubrtonnena s přístupovými údaji k administraci těchto webových skoromrtvých stránek – a když jsem se podíval na datum posledního příspěvku – 12.6.2012 – od jistého Lofi Tuna Vojtyly (toho času zdolávajícího stezky Nepálských výšin), zmocnil se mého svědomí pocit povinnosti pokusit se alespoň o částečnou resuscitaci tohoto komatózního wéwéwé pacienta.

Tak tedy – lovíc ve svém nepříliš spolehlivém paměťovém médiu, pokusím se alespoň stručně nastínit, co se od posledního inkriminovaného příspěvku od LTV naší skupině přihodilo. Pokusím se navázat přímo na přetrženou přízi výše uvedeného sloupku „ Ceko Moped aneb jak Franz Kafka s kyblíčkem do Krumlau“ – tato akce se opravdu uskutečnila a nebýt poměrně bohatého obrazového materiálu, který v průběhu cesty vznikl, jen obtížně bych v paměti lovil stěžejní témata tohoto výletu – takto však mohu shrnout alespoň ve stručných bodech…

Tak dlouho očekávaná „jitrnice krerou svět neviděl“ alias „Vau Drei“ z dílny ambiciózního mladého sportovce Pána Prdění spatřila poprvé světlo světa…bohužel nebyla pro ostaní účastníky vyjíždky k vidění přliš dlouho…po několika málo vteřinách, kdy nás „normální“ jedoucí s křečovitě sevřenou rukojetí na unavenou dvojku přelétla černá čmouha s jedničkou roztočenou kamsi za hranici chápání – po zařazení druhého stupně pak zmizel PP za nejistě projetou zatáčkou s nohou na zemi a hnědym flekem na trenýrkách – pak už ho dlouho nikdo neviděl až do té doby, když zjistij, že samotného ho prostě jezdit nebaví…v podstatě se tak dobrovolně vyřadil ze standardně využívaného pásma otáček mezi 0–5000…buď si tedy bude muset hledat kamarády mezi silnějšími kubaturami anebo zprovoznit „Vau zwei und Halb“ alias Modráka, který má přecijen výkonovou křivku blíže našim vyhlídkovým strojům…nicméně…PP je zdaleka nejrychlejší…investice se vyplatila 😛

Panove vcera v pul osmy naposledy vydechl modrak pred dvermi rafandy, kdy i na jednicku jsem mel problem jet po rovine. Dali jsme s lesackem par pullitru chytre vody a pak jsem v garazi do pul jedny hledal ono tajemstvi „proc“.

Na operacnim sale lezi pacient v modrem a po otevreni hrudniku jsem zjistil, proc jeho srdce dotlouklo. Pacient je nyni pripojen na pristrojich a hleda se vhodny darce tohoto organu, bez nehoz jak vsichni dobre vime nelze byt soucasti tak silneho celku, jakym bez pochyby spolek zbrdu je.
Lehce po vyjeti jsem take zaznamenal nezanedbatelny unik zivotne dulezite tekutiny, ktery take oslaboval zivotnost meho pacienta. Z jedne fotografie jiste poznate proc…

Nekdy ve vzdalenem budoucnu na shledanou… 😉

Chytra voda ovlivnila jiste jen rychlost operace, nikoli vsak jeji vysledek. Co bylo pricinou se nyni muzeme pouze domnivat, protoze jeste nedoslo k histologickemu probadani zbyle casti organu. Nicmene zadne cizi teleso nenalezeno ba dokonce ani zadna uvolnena cast organu samotneho. Teoreticky onen zahadny predmet pokracoval travicim traktem dale a zahadu rozlusti az kolonoskopicke vysetreni…

Zadny cizi predmet jsem nenasel. Moje te orie je nasledujici: nasel jsem prasklinu na oku pistu ojnicniho cepu a pri pohledu ze strany ma jinak kulaty otvor tvar ovalu, takze se pist vychyluje o nekolik mm na strany a tim padem se osekaly horni hrany pistu o hrany kanalu. Kompresi se samozrejme ohnula i ojnice a povylezlo ojnicni pouzdro (ktere taky prasklo). Kdyby tam totiz neco vlitlo byl by posekany pist i na horni plose a podreny valec. Nic takoveho se vsak nestalo. Vsechny potencionalne se uvolnujici komponenty, ktere toto bezne zpusobuji jsou na svem miste…krouzky, zamky krouzku, zavlacky …

Voe to byl lonskej model vsechno novy, nechapu asi unava materialu, nebo to bylo prekonovany…potencial tam byl…  😉

no nic, mam uz pripravenej jinej (ciste nahradni motor) zadnej zazrak, takze si ted budu vychutnavat krajiny ze zadnich pozic. Nicmene muj cas jeste prijde…tomu verim…

Abych to tak shrnul… Letošním slavnostem se z mopedářského pohledu nedalo až tak moc vytknout – účast mopedů byla více než hojná – avšak stejně tak nelze mluvit o žádném výrazném nosném příběhu této tradiční akce (dalo by se hovořit o tendenci k umírněnému křídlu mopedářské obce). Za zmínku snad stojí jen mimořádná vsuvka z oblasti freestyle motokrosu či přesněji improvizovaného stunt-ridingu v podání navrátivšího se Listra – z odstupu několika strojů za zmíněným jezdcem bych tento moment popsal následovně…

Popis bych si dovolil uvéct mou poznámkou směrem k Listrovi: „Zdá se mi, že máš přední kolo nějak moc zaražený do předního blatníku…“ a Listrova odpověď „To je dobrý… mám tam asi nějak vyjeb…ý to uložení“. Vlastní akce se pak odehrála ve chvíli, kdy početný průvod spanilé jízdy projížděl kolem bývalé oblíbené pivnice „Kuklík“ (nyní zubní ordinace)… Můj poklidný pohled na šinoucí se hejno mopedů zrázu přerušilo cosi mimořádného a málo vídaného – z hejna mopedů se nebývalou energiíí vysokým dopředným saltem vymrštil Listrův moped a se svým překvapeným jezdcem nemilosrdně praštil o zem! Ještěže měl helmu – bohužel si jí ale opomenul před jízdou zapnout, což se mu, nebýt jeho extrémně tvrdé hlavy, mohlo stát osudným… Po krátké resuscitaci tak byl na nohou a zanedlouho i na operativně narychlo zapůjčeném mopedu – vše tedy nakonec dobře dopadlo.

Toť krátká reportáž májová…

To tam ale už máme krásně – leč poslední Halounská vyjížďka byla ještě chladná…a lehce destrukčního charakteru.

Plzeňské výtečné kvality, avšak neúprosný blátivý a místy zmrzlý terén lesní tišinou proměnil nablýskané stroje v blátivé koule nepěkného vzhledu.

Zavěrečný voznický hřebíček do víka pak přineslo nevládnuté „wheelee“ při odjezdu z místního hostince za podpory burcujícho davu vesničanů…au to to bolelo…nebýt bytelné vepřovice, následky mohly byt kruté…byla z toho jen zlomená sedlovka a mírně natlučený bůček…

Toť krátká reportáž Halounská…