Hoši moji milí, Zbrdi, Krotitelé dechů, Kokoti,

hlavou se mi honí neskutečně barevnej krátkometrážní 5D film, kde každá minuta vydá za rok života, který je plný vůní (a smradů) a s každým dalším obrazem přichází další překvapení.
Ten film se nedá vyprávět, a jediný promítací zařízení, který tenhle formát přehraje, jsou naše hlavy – i když jsou některé pasáže zaznamenány ve výrazně zhoršené kvalitě, celkový dojem z díla je zároveň ohromující, a přitom místy budí až komorní dojem pocitu skromného štěstí prožitého malým chlapcem, kterému v uších zní známá melodie…..

Jestli tak jako já cítíš vůni ojetin,
jestli tak jako já rád dýcháš modrý dým,
jestli tak jako já máš mopeda rád
zašeptáš

Už víš i já jet chci,
po cestách našich přání
neboj se řítc miluji
když jedem kam chcem my!

…..a ten pocit, „KDYŽ TĚ NIKDO NESERE!!!!“….ten je k nezaplacení

Díky všem za účinkování v tomto snímku a za perfektní ztvárnění svých rolí!!!!
(Speciální poděkování patří Nítovickým Komárům za dramatickou noční pasáž)

• Středeční výprava (thx to „Kauli“ Mařena)
  540 km (mapa na Seznamu – načtení trvá dýl)
• Čtvrteční devítka z Minas Morgul (thx to Nadlesník):
  353 km, průměrná rychlost 33km/hod, kolo se točilo 10 hodin a 41 minut

Lofi Tuna dodává:

Akorát mi nejde do hlavy, že se už ani nedá udělit zmrd zájezdu. Všechno to klape, nikdo nesere a funguje to samo!!!!

Butchi co to je za lidi, co to jenom je doprdele za lidi……..